One body, two heads, three exhibitions in the museum. One body and two heads belong to Martin Zemansky’s animal, which, along with other bizarre creatures, can be seen at a new exhibition at the museum, one of three that opened on September 1. In addition to this young author, the artist Zdeněk Přindiš presents himself and the Pranýř Gallery is dedicated to the topic of removal (see Petr Miller article).

Large-format paintings by Martin Zemanský (1983) can be found in the large hall. At first glance, however, it may appear that the authors are represented here at least two. Half of the exhibition space is occupied by paintings in the spirit of Surrealism, detailed dreamlike and symbolist scenes based on the tradition established by Dali, the terrifying visions of the Goys (Saturn eating his child) and the gold-bursting decoration of the churches of Catholic Spain. In the chronology outlined, dark and saturated tones turn into light, but no less bizarre themes (Nest, Rosehips), dominated by human bodies with inhuman heads. The sudden transformation is characterized by the painting Ostrava-Poruba, a composition symbolically depicting the devastated industrial landscape, painted right on Poruba Street during a certain art meeting.

And then a total turn, which the author explains by trying to free himself: “I rented a studio and I got the opportunity to relax in the creation, free myself from everything so that the painting comes directly from me.” , even primitivistic, yet extremely suggestive paintings of various figures (Lute Player, Man in Field) do not give up playful references (for example to Velázquez’s Court Ladies).

Jedno tělo, dvě hlavy, tři výstavy v muzeu. Jedno tělo a dvě hlavy patří zvířeti Martina Zemanského, jež je spolu s dalšími bizarními stvořeními možno spatřit na nové výstavě v muzeu, jedné ze tří, které se zahajovaly 1. září. Kromě tohoto mladého autora se zde představuje kreslíř Zdeněk Přindiš a galerie Pranýř je věnována tématu odsunu (viz článek Petra Millera).

Velkoformátové malby Martina Zemanského (1983) najdou návštěvníci ve velkém sále. Na první pohled se ovšem může jevit, že autoři jsou zde zastoupeni nejméně dva. Polovinu výstavní plochy zaujímají malby v duchu surrealismu, do detailu vycizelované snové a symbolistní výjevy čerpající z tradice založené Dalím, z děsivých vizí Goyových (Saturn pojídající své dítě) i ze zlatem překypující výzdoby kostelů katolického Španělska, kde autor chvíli žil. V naznačené chronologii se temné a syté tóny mění ve světlé, nicméně na námětech neméně bizarních (Hnízdo, Šípky), jimž dominují lidská těla opatřená nelidskými hlavami. Náhlý přerod charakterizuje obraz Ostrava-Poruba, kompozice symbolicky zachycující zdevastovanou průmyslovou krajinu, malovaná přímo na ulici Poruby během jistého výtvarného setkání.

A pak naprostý obrat, který autor vysvětluje snahou oprostit se: „Pronajal jsem si ateliér a dostal jsem možnost se při tvorbě uvolnit, oprostit se od všeho tak, aby malba vycházela přímo ze mě.” Výsledek nabízí druhá část velkého sálu Záměrně rozmáchlé, uvolněné, až primitivistické, a přitom nesmírně sugestivní malby nejrůznějších figur (Hráčka na loutnu, Muž v obilí) se ani tentokrát nevzdávají hravých odkazů (např. na Velázquezovy Dvorní dámy).